1/ Předkládáme veřejnosti úplně první snímek pana Světoděje, člověka, který nás tolik zaujal i inspiroval k dalšímu bádání a prozkoumávání jeho osoby. O unikátnosti tohoto člověka a celé dokumentace není sporu, o tom se všichni ostatně přesvědčíte i v dalších příspěvcích.Vše začalo jednoho slunečného sobotního odpoledne, kdy se vědecký tým ve složení: já (Lukáš P.) a Jakub P. vracel po úspěšné celodenní expedici "za poznáváním českých stromů". Abych pro představu popsal naši vědeckou činost, která je pro nás oba velkým hobby: ve stručnosti řečeno, já fotografuji listy stromů i stromy celé a Jakub P. následně vzniklá fota lepí do herbáře. A samozřejmě doma u lipového čaje následuje bouřlivá diskuze nad našimi úlovky.Vraťme se ale k onomu významnému dnu...Když jsme vyšli z lesa položeného na kopci, rozprostřela se před námi krásná krajina s širými lány a políčky a nedalekou vesničkou o několika domech. Po pár krocích se nabízela cestička, po které jsme se vydali do malebného údolí. Po několika minutách loudavé chůze cestou po obou stranách lemovanou Populus nigrou, neboli topoly si člen expedice Jakub P. povšimnul zvláštní osoby na poli těsně za rygólem. Okamžitě přikládám k oku hledáček aparátu a mačkám spoušť. Na fotografii můžete vidět pana Světoděje smějícího se do nebe. Pohledem na oblohu ve stejném směru zjišťujeme, že se tento podivný pán usmívá na letící letadlo. Jak se nám později podařilo z letových plánů zjistit, jednalo se o let společnosti EasyJet U23854 Budapest-Paris, kdy letoun Airbus A319 o rychlosti 452 uzlů a výšce 37845 stop přepravoval vařené šneky pro francouzkou gastronomii. Oslovujeme pana Světoděje……
2/ Dobrý den! Řekli jsme skoro jednohlasně.... Dobrý...odpověděl pán. Následně jsme se představili. Při vyřknutí našich příjmení se mi podařilo zachytit reakci pana Světoděje....
3/ Po vzájemném představení jsme rozmlouvali o způsobech ostření kosy, možnostech zimního výsevu a třeba i o "Krakonošově loňské úrodě", což bylo pro mě a mého vědeckého kolegu Jakuba P. celkem rozpačité téma, protože monolog pana Světoděje o této pohádkové postavě nebral konce a líčil příběhy a zážitky s takovou barvitostí detailů, že z toho až mráz přecházel. Nejen po zádech. Tento pán nás začal převelice zajímat! Zřejmě i my jsme se mu zalíbili, zřejmě na nás poznal, že jsme nejen milovníci českých stromů, ale veškeré přírody vůkol - následovalo pozvání do jeho nedaleké chaloupky... Cestou jsme ještě několik okamžiků museli sečkat, než pan Světoděj zkonzumuje ráno připravenou svačinu....
4/ Otevírají se vrata do jeho stavení, celkově na první pohled obyčejného domu. Vcházíme pod přístřešek a následně na dvorek. Jsme plni úžasu. Ocitli jsme sei zhruba v 50.-60. letech minulého století, jakékoli předměty, klika, obraz, plechovka od kávy - naprosto nic novodobého. To samé i v interiéru. Jako by se tu zastavil čas. Opět beru do ruky fotoaparát a začínám fotit.... V tom pan Světoděj dává ruku před objektiv a praví: "Počkej junáku, jsem po těle cel zpocen - celodenní vendlování s kosou dá jednomu zatopit - potřebuju očistnou lázeň a poté rozmluvíme, dejte si zatím tadytu čekuládu..."Takže nyní zveřejňuji i mluvu pana Světoděje, která je neméně zajímavá jako přiložené snímky jeho "umývání"...
5/ První návštěva u pana Světoděje a vlastně celé setkání nás hodně vyvedlo z míry… Celou cestu domů nepadlo téma hovoru nikam jinam, než na tohoto zajímavého pána a debata probíhala i doma dlouho do noci. Nyní s odstupem času mohu říci, že pan Světoděj nás hned na poprvé "očaroval". Během následujících pracovních dní se naše životy vracely do starých kolejí a téma "Světoděj" bylo probíráno méně a méně. Překvapení nastalo jednoho dne, kdy jsme opět vyrazili na vědeckou výpravu za studiem rychle rostoucích jehličnanů a cestou jsme se dohodli, že pozdravíme pana Světoděje a obdarujeme ho čerstvým chlebem a krabičkou albánského sýra. Problém byl v tom, že se nám cestu do jeho vesnice nepodařilo najít, i když jsme věděli, že od města Vodňany, ve kterém bydlíme to nemůže být dál než 2-3 kilometry jihozápadním směrem. Byla to záhada. Dokonce jsme vyšli z lesa na stejném místě jako tehdy, ale po cestičce do vesnice pana Světoděje jako by se zem slehla. Kolega Jakub P. už po všech možných i nemožných vysvětleních začal s už jasně projevenou zoufalostí uvažovat o teoriích snových prožitků a halucinogenech, ale to jsem odmítal. Vždyť jsme tam byli, opakoval jsem dokola. S nepořízenou jsme šli domů a několik hodin pak seděli u podrobných map, ale vesnici jsme nenašli ani tam. Další týden v sobotu se na nás usmálo štěstí. Sobotní vodňanské náměstí napěchované lidmi a my prodírající se davem najednou vidíme známou tvář! Okamžitě se k pánovi hlásíme, zdravíme, vysvětlujeme….pan Světoděj se jen usmívá. Navrhuji jít někam do ústraní, a tak bereme pana Světoděje do mého ateliéru, který mám na náměstí. Na snímku můžete vidět, jak nám na nedávno aktuální mapě ukazuje polohu vesnice a cestu jak se k němu dostat. Můžete si povšimnout lahvinky v jeho ruce, což byl vlastně důvod jeho návštěvy Vodňan.
Back to Top